Říjen 2013

NIGHT

23. října 2013 v 23:45 Myšlenky
23:45 hod.
Ani nevím, jestli tyhle večery miluju nebo nenávidím. Chci změnit všechno. Všechno na sobě. Jídlo, pohyb, náladu, zájmy. Koukám na ty fotky na internetu a sakra vždyť já můžu být lepší. MŮŽU. Ale nevím, co mě pořád drží zpátky. Že by župan? Pro vysvětlení - je to můj nejoblíbenější kousek oblečení. Sem v něm krásně schovaná. J Moje břicho, nohy, tlustý ruce nic prostě není vidět. Miluju ho. Je to láska až za hrob. Nebo možná závislost? Kruci, teď kde je ten rozdíl? Mám toho chlupáče (ano, stále mluvím o županu) ráda. Ale proč to zas nezkusit? Proč zas nezačít vařit a chodit ven a fotit si každou kravinu? Proč ne? Dobře, teď bych mohla říct i proč jo, ale to bych sama sebe nastrčila do blbé situace, takže zůstanu jen u toho, proč ne?

Ooo, vždyť vypadat, jako slečna tady nahoře by bylo otřesné. Vážně hrůza. Chcete vědět proč? (v hlavě si teď marně snažím vymyslet alespoň jeden zatracenej důvod). Blbá otázka, to je přece jasný! Nevím. Boože ty vlasy, to břicho, ty nohy. Do hajzlu!! Zítra nejím!! Mlč mozku! A tak tady sedím - v tom županu. A plánuju si, jak budu cvičit a jíst zdravě a bla bla bla bla - pořád v tom županu. A za všechno stejně můžou kluci! To oni nám vnucujou představu, že tohle je sexy. No…. Dobře, ono to zatraceně sexy je. Ale nechci to zase dělat kvůli klukům, abych se jim líbila. Pak příjde nějakej debil, protože co si budem povídat, já na jiný ani snad nenarážím, nebo jiný neexistujou (spíš neexistujou) přijde, já se zamiluju nebo tak něco a on odejde a já se stejně vrhnu na sklenici nutelly, jako by to byla poslední záchranná loď na Titaniku. NASRAT! Možná v tom je ta chyba. Děláme to pro ně. Pro imaginární prince na bílých koních. Proboha, viděli jste někdy bílý koně? Hnus! Lepší sou černý ^_^. Kašlu na to, jdu spát. A zítra si udělám krásnou snídani. Dobrou, žádný holý bílky co vypadaj jak (umíte si představit, jak vypadaj smažený vajíčka bez žloutků? Jenom bílky? Jesli né, teď si to představte…hnus!) Týráme se zbytečně! Takže jdi můj milý mozku s těma imaginárníma hnusnýma koněma a princema někam. Stejně chci krále!

Nechci novej začátek. Můj začátek je narození a můj konec je smrt. Jen si v tom svým rozporuplným příběhu začnu novou kapitolku.

Sladké sny.

B.

Brownies z červené řepy

23. října 2013 v 18:25 Recepty

Brownies z červené řepy

Dneska jsem zase měla pečící chvilku. Tak jsem koukla na net a jelikož nám ve sklepě zbývala řepa, rozhodla jsem se to zkusit. Musim říct, že jsem ani nedoufala, že by to bylo dobrý, ale nakonec mě to hodně překvapilo. Bylo to moc dobrý a chutnalo to celé rodině. :)

Potřebujete:

  • 500g červené řepy
  • 150g polohrubé mouky
  • 100g hladké mouky
  • 100g třtinového cukru + vanilkový cukr
  • 70 kakaa
  • 4 lžíce granka exclusice
  • 200ml sójového mléka (nebo jaké mléko chcete)
  • 50ml oleje
  • banán
  • lžička prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky soli
  • (můžete přidat hořkou čokoládu a skořici nebo jiné koření)

Postup:
  1. Červenou řepu umyjete, okrájíte, nakrájíte na kostičky a uvaříte. Plech vymažete olejem a vysypete hrubou moukou (nebo vyložíte pečícím papírem).
  2. V míse si smícháte mouky, prášek do pečiva, sůl, cukr, granko a kakao.
  3. Vodu z řepy slijete a rozmixujete s mlékem, olejem a banánem.
  4. Tuto rozmixovanou směs přilejeme k sypkým ingrediencím a promícháme.
  5. Nalijeme na plech a pečeme na 180°C cca 20 - 25 minut. Brownies musí trošku lepit, když zkusíte špejlí, jestli už je hotovo.

Padesát odstínů šedi

23. října 2013 v 16:35 Recenze
Musím se přiznat, že tohle byla po dlouhé době knížka, po které jsem sáhla. A překvapila mě. Teď jsem ale u druhého dílu (Padesát odstínů temnoty) a vlastně nevím, co si mám myslet. První díl mě uchvátil. Bylo to něco nového. No, nebo né nového, ale rozhodně něco, co jsem ještě neviděla, že by někdo sepsal. Ale druhej díl se čte hůř. Už mě to tolik nebaví a občas mám chuť pár stránek prostě přeskočit k tomu duležitému.
Každopádně doporučuji alespoň ten jeden přečíst. Nebo nakouknout. ^_^ A jsem zvědavá na film. Výběr herců je dost zajimavý, i to jak ho pořád mění.
B.

Proč?

23. října 2013 v 15:39 | Já |  Myšlenky
První článek na mém prvním blogu. Bože, kdybych tak alespoň dokázala vymyslet jeden rozumnej důvod, proč to dělám. Nevím. Možná nuda. Možná chci světu anonymně říkat svoje problemy, starosti, radosti a myšlenky? Vážně nevím. Dlouho si píšu malý, nenápadný úryvky a myšlenky na papíry. Tady je to lepší a rychlejší a nemusím to schovavat do šuplíku se svědomým dalších pokacených lesů kvuli mým papírum. Achjo. No, třeba to bude někoho zajímat ^_^. Dobře, ja vím, tohle byla dost sebejistá myšlenka. Ale kdo ví? hned v prvním článku bych měla upozornit na mé celoživotní problémy s češtinou. Takže až budete cokoliv číst a zarazíte se nad uplně základní chybou..ANO, jsem tak blbá :D .

I tak doufám, že se Vám tu něco bude líbit.
B.